Naše rodina

Moji drazí!

Pozdravuju Vás mnohokrát a k vědomosti Vám dávám, že mě tady řekli, že mám ty bolesti od toho páteřa vyvalenýho, tak já nevím, jestli je to pravda, tak já nevím, co ještě čas přinese. Já Vám budu na druhou neděli psát, jak se mnou bude, kdyby to bylo blíž, tak bych jela dom již dávno, ale že je to daleko, tak by to byla moje smrť, než bych přijela domu. Já jsem se ptala pana doktora, jestli brzy okřeju a on mě říkal, že musím být trpělivá, že moje choroba je zdlouhavá, tak já nevím, jak brzy budu moct přijet domu. Již mě bylo trochu lepší a zasej mám tokový pálení v křížích, jak jsem měla před vánocemi a bolí mě žaludek, jestli z těch léků a nebo já nevím od čeho a v krku mě bolelo, ani jsem žadnymu nic neříkala, sem se léčila sama.

Já si na Vás nemužu ani vzpomnět, je mi to tak líto, že musím byt tak od Vás vzdalena, tí malí mě již ani žadný nebudou znat, že ani matku mají, mohla jsem raděj zustat doma , aspoň by mě myšlenky nebyly trapily. Já si na Vás pořád myslím, ve dne v noci spavat nemužu, a když chvilku usnu, tak mně o Vás zdá zasej.

Ty husy hoňte do žabyny a nebo k Borovičkom a již si tam něco najdite, tu kravu napajejte třikrát za den, za jedno krmíse sečku ze strmištěnů jetelinou, tak by se jí to mohlo spéct v knihách a byste ji museli zabit a kde by jsme takovou kravu nabrali.

Tak pozdravuji Vás všechny a buďte tam trpěliví, tak jak já musím byt a pořadejte se tam dobře a nedělejte tam žadnyho křiku.

Zdravím též srdečně tvoje rodiče a bratra a sestru a pozdravuji též srdečně moje bratry a sestru.

Zdraví Vás ještě mnohokrat a líba Vaše matička a m.

S Bohem na šťastnou shledanou

Kohoutková M.